O mně

Základní uměleckou školu ve Zlíně, výtvarný obor pod vedením paní Naděždy Čančíkové, navštěvuje již od roku 1998. Ohledně výtvarné tvorby se lidé často Romana ptají na otázky:

Jaký motiv maluješ nejraději?

Maluji či kreslím to, do čeho mám zrovna chuť a jakou mám náladu. Nedá se tedy říct, že se zabývám jedním motivem, spíše naopak. Mám širší spektrum témat, která střídám. Většinou střídám tvorbu podle reality a abstrakci. Když se mi moc nechce přemýšlet, věnuji se realitě, protože je o hodně jednodušší “obkreslovat” to, co vizuálně vidím. Tím nechci tvrdit, že nad reálným objektem se vůbec nepřemýšlí, pouze jsem to chtěl srovnat s abstraktním motivem, kde je potřeba mít nejen velkou představivost, ale i umět dopředu uvažovat a naplánovat si, k čemu chci dospět. V posledních letech koncipuji tvorbu tak, že začínám jako první realitou a poté třeba v další práci se o tuto skutečnost “opřu” a plynule přecházím do prostředí abstraktního.

Co tě motivuje k malování?

Malování mě dokáže odreagovat od všedního života, od pracovních a jiných povinností. Má to pro mě relaxující účinky. Z výtvarných stylů mám rád impresionismus a surrealismus, často se jimi inspiruji.

Jaké malířské potřeby využíváš?

Myslím si, že není důležité, jakým předmětem se tvoří, ale výsledný dojem celku. Pozorovatel obrazu by se měl zaměřit na to, jaký má daný výtvor třeba pocitový charakter, dojem, co vyjadřuje atd. Malířské potřeby využívá každý podle svého vkusu, jak mu vyhovují. Já využívám pastely a tempery. Často i kombinuji tyto dvě techniky. Pro mě je to naprosto dostačující.